Vůně prázdninové ... po letech

Po naší dovolené v Senoradech v roce 2017 vznikl malý parfémový deníček "Vůně prázdninové" https://alibi-notes.webnode.cz/l/vune-prazdninove.

Léto končí a já dostala chuť napsat něco podobného, bude to průřez celým letošním létem. Proč celým létem? Dostala jsem se totiž do fáze, že parfémy každý den nestřídám jako dříve. Pokud mi nějaká vůně vyhovuje, nosím ji bez problémů několik týdnů. Prostě si v jejím klidu a bezpečí jen tak hovím. 

A tak jsem se celou letošní slunečnou dovolenou, kterou jsem absolvovala s mužem ve Vrchlabí, voněla Rose America (Une Nuit Nomade). Poprvé jsem tento parfém nosila právě na dovolené v Senoradech a od té doby ho mám vyhrazený pouze na horké letní dny volna. Z Rose America si vytvořím takové parfémové rukávy - tři až pět střiků na každou paži. Na slunci se vůně vpije do pokožky a já si s ní připadám jako růžová víla. Cítím v ní vůní růžové vody a listí maliníku, který jsme sušili na půdě na chalupě, abychom s bráchou na základce splnili "socialistický plán". :-) Když jsme si s mužem užívali výletů a přátel v Krkonoších, naše skoro osmnáctiletá Evča (na můj vkus příliš samostatná) byla doma a hlídala Kikinku. Při návratovém objetí popotáhla nosem a povídá: "Mami, ty voníš jako Senorady." "Ty si to pamatuješ? Pět let zpátky?", užasla jsem. "Jo. Voníš stejně, jako jsi voněla v Senoradech, mám tu vůni s tím spojenou." Moc, moc mě to potěšilo!!!

Nevím, jak vy, ale občas se voním i do postele. Obvykle vanilkovou Osez-Moi! (Chantal Thomass), krémovou Habanitou L'esprit (Molinard), případně jasmínovým Tasneem (La Via del Profumo), nebo ambrovou náloží Per Fumum: Ambar (Annette Neuffer). Tohle léto ale ne. Mám jinou vychytávku. Zvykla jsem si před spaním nakapat jen tak pár kapek levandulového éterického oleje na kamenný stojan na tibetské tyčinky, který mám na nočním stolku. Vůně levandule ze Staroviček je tak uklidňující...

Ale abych se dostala k parfémům... Na home-office jsem ujížděla na vůni tibetských vonných tyčinek Red Sandal Wood, které obsahují červené santalové dřevo a himalájské byliny. Opět, uklidňující vůně. První polovinu léta jsem ponejvíce strávila ve společnosti Orange X Santal (Essential Parfums), který obsahuje těm tyčinkám podobnou dřevito-bylinnou vůni, zároveň je z něj od začátku do konce cítit citrusy i s kůrou. Vyhovuje mi i to, jak se vůně oble přimyká k pokožce a přitom ji citrusy projasňují.

Orange X Santal jsem jenom párkrát "podvedla" s již ukončeným parfémem Mandragore (Annick Goutal). A to vždy, když jsem potřebovala větší nálož osvěžení, kterého se mi díky této citrónové šťávě s cukrem, badyánem a šalvějí dostalo. Mandragore je má oblíbená letní vůně, protože ji mám spojenou s krásnou rodinnou dovolenou u moře v roce 2016 a výletem za gladiátory do Puly.

Druhou polovinu léta trávím s Blu Mediterraneo Mirto di Panarea (Acqua di Parma), kterou se v těchto vedrech doslova polévám. Už koukám na dno flakonu, ale míří ke mně nová láhev i se sprcháčem a mlékem, tak jsem zvědavá. Mirto di Panarea je pro mne jako bylinkový ledový čaj s citronem, do kterého napadalo trochu jehličí, a jako bych v ní vanul i větřík od Středozemního moře. Je to unisexový parfém, a vnímám to tak, že mi nahradil CK One, mou dlooouholetou stálici, kterou už na sobě bohužel nesnesu.

Při pár příležitostech jsem se však chtěla cítit více žensky a k tomu mi posloužil parfém La Treizième Note Femme (Absolument Parfumeur). Ten je taky osvěžujícím nápojem, lahodným a jemně perlivým, ve kterém se k bylinám přidává i nasládlá šťáva z ovoce. Ženskost podtrhuje mošus, který zde přirozeně umocňuje vůni nahé lidské kůže. Nabroskvovělá barva parfému se k vůni perfektně hodí.

Součástí letních radovánek mého muže je i účast na šermířských akcích. Na jednu takovou akci jsem vytáhla archivní Ivoire (1980) (Balmain), abych se s ní po dlouhé době potěšila. Vzduch, příroda a léto této starosvětské květinové vůni velmi svědčí. Podtrhují její přirozenou část, která voní jako růžový keř propletený karafiátky... a tráva... a kořínky... a to vše krásně bílým mýdélkem vymydlené... Tak se toulám mezi šermíři a diváky a potkávám stále stužku nějaké vůně. Objevuje se a mizí. Snažím se vypozorovat, kdo kolem mne prochází, koho se musím zeptat, čímže to tak krásně voní. Až po nějaké době si uvědomím, že jsem to já a moje Ivoire :-D Je to tak. Ivoire není mou součástí, jako ty předešlé parfémy, vpíjející se do kůže i mé podstaty. Ale moc ráda ji jednou za čas "potkám" a pak půjdeme někam spolu. Já a vedle mne - Ivoire.

P.S. Musím se s vámi ještě podělit o nejvoňavější dílek mé dovolené - na zpáteční cestě to byla návštěva Kuksu a jeho rozsáhlé bylinkové zahrady. V radostném opojení jsem procházela mezi záhony, hladila listy rostlinek a potom voněla k prstům, stále jsem objevovala něco zajímavého a ještě zajímavějšího, diskutovala se stejně uchvácenými dámami, fotila jak zběsilá (zlomek fotek je použit zde)... zatímco se můj muž ukrytý před prudkým sluncem potil a nudil na lavičce. Děkuju mu za to, že to vydržel alespoň hodinu a já mohla objevit třeba úžasnou vůni slézu pižmového. Mrzí mně, že jsme kromě základního prohlídkového okruhu hospitalu a Historie výroby léků neabsolvovali i prohlídkovou trasu Historie lékáren. Už jsme byli oba unavení. Utěšuju se tím, že jsme viděli alespoň tu krásnou barokní lékárnu, voňavou dřevem a leštěnkou.

fotky z nejteplejšího týdne ve Vrchlabí za posledních 50 let + nějaké to nostalgické vzpomínání