Vůně prázdninové

09.07.2017

Jsem zpět z dovolené a jak jsem již předeslala, tentokrát jsme ji s mužem a dcerou strávili tam, kde jsme spolu byli kdysi ještě svobodní a bezdětní. Tak před 20 lety - tehdy v prosté chalupě bez vody a elektřiny, se suchým záchodem vzdáleným od chajdy 15m. Muž mě uklidňoval, že civilizace dostihla i toto panenské místo a v chatce teče voda, splachuje záchod a svítí elektřina a prý jediné mínus je, že tam není sprcha a signál. Ok. Vybavila jsem se tudíž odstřiky vůní a psychycky připravila na cokoli - i koupání v potoce. Cokoli, až na totální zděšení mé dcery, toho času závislé na sociálních sítích a počítači. Když zjistila, že elektřina je na 12V a noťas jí nepojede, tak chtěla okamžitě odjet domů. :-)

Ihned mě postihla z úleku a přemíry okolní přírody alergie, takže mi slzely nejenom "dojetím" oči, ale i nos. V noci bylo trochu chladno. Ne moc, jenom na tři mikiny, peřinu a deku :-) . Přes den už stačila jen jedna mikina a Wild Fruits (Mancera) - optimismu bylo třeba, polila jsem se důkladně a ve společnosti šťavnaté vůně ovoce, citrusů rybízového listí a cedrového olejíčku jsem zdolala výpravu do "skal" a potom přiživovala vůni celý první den. Sprchu jsem zatím neřešila.

Druhý den byl počasím velmi podobný tomu prvnímu. Střídavě sluníčko a pak zase pod mrakem. Mikinu jsem nesundala, nos slzel méně. Tento den byl zvolený jako dokonale vhodný na výpravu kolem potoka, což v případě naší rodiny vypadá tak, že muž s dcerou se brodí potokem, hledaje drahocenné kamínky a já to z břehu jistím. Vzhledem k tomu vlhkému lesnímu vzduchu jsem zvolila kontrastní Ivoire (Balmain) 2012. Stačily mi jen dva střiky a květinová vůně, mýdlová a čistá mě provázela celý den (koupání v potoce jsem tudíž ještě odložila :-) ). Večerní grilování a poskytnutí zásuvky na dvěstědvacet usmířilo mou dceru se zdejším pobytem, dokonce jevila známky toho, že se jí tu líbí.

Dalších pár dní se dost oteplilo, v noci jsem odložila třetí mikinu, nos přestal slzet a já si užívala společnost Rose America (Une Nuit Nomade / Une Nuit à Montauk), do které jsem se každé ráno i odpoledne oblékla a která mi svou vůní růžové vody, sušeného maliní a mořského slaného vzduchu zpříjemnila procházky slunečné, někdy až tropické. Odstřik padl. Flakon bude! 

Sprcha už mi citelně chybí. Bobříka odvahy alias koupání v potoce nehrozí. Ohřívám na plynovém vařiči vodu a oblíznu si tělo. Aspoň tak. :-) Už bych jela domů. Dcera kategoricky nesouhlasí. Muž opět griluje, protože za námi přijeli kamarádi.

Už třetí den hlásí na noc bouřky. Všude sucho, potok už skoro vyschnul. Konečně se večer zablýskne a já v očekávání deště se na noc navoním Quand Vient La Pluie (Guerlain) - Když přijde déšť. Přišel. Bouřka byla tak kilometr od nás a hromy se odrážely úbočími kopců nad údolím děsivou silou. Probudila mě a já si mohla užít konejšivou vůni necukrové, lehce pudrové fialky, jemných pralinek s trochou javorového sirupu a drobnými závany heliotropu a jasmínu. Dva střiky a téměř celý další den jsem ji cítila, bylo mi líto jí přebíjet něčím jiným i přiživovat, protože si jen tak jmeňouce voněla a slábla a bylo to krásné.

S mužem jsme se domluvili, že na víkend už dáme vale přírodě a já se hned doma naložila do vany :-) a tropické dusno a procházku v polích strávila navoněná Boy (Chanel). U té jsem zjistila, že v zimě mi levandule, pelargonie a mech z úvodu ne a ne pustit ke slovu chanelové kytičky, santal a vanilku, ale ve vedru je to to pravé ořechové.

Nakonec byla jediná má letní dovolená fajn. Rodinu to stmelilo, zavzpomínali jsme si. Procházky úžasné. A díky vůním získala tahle dovolená ještě další rozměr.

1997
1997
2017
2017