Visa (Robert Piguet)

Tato klasická orientální vůně, byla na trh uvedena v roce 1945. Současná Visa z roku 2007, kterou jsem zkoušela, má být pokus o co nejlepší ztvárnění její původní podoby. Musím bez okolků přiznat, že mi učarovala, přestože se ke mně vůbec, ale vůbec nehodí. Je to vůně veliká, osudová a já jsem proti ní neviditelná šedá myška. Mám pocit, že nosí ona mne a ne já ji. Jenže... doputovala ke mně v pravý čas, chladnější podzimní dny a kousavé sluníčko se k ní hodí. A veliké štěstí taky je, že se ke mně nedostala dříve. Ještě před rokem bych ji určitě zavrhla.

Vůně je totiž velmi pačuliová, pačuli jí prostupuje od začátku do konce. V úvodu je až pronikavé, ovocné, oslazené broskvemi a hruškami. Potom se jeho údernost malinko uhladí, začíná vystupovat jemný kožený podtón a vynořují se i květiny - pomerančový květ, který vnímám z květin nejsilněji nejspíš proto, že jeho vůni podporuje mandarinka. V závěru, kdy vyplave na povrch vanilka, a ovoce v pačuli se malinko balzámově připeče (benzoin), je vůně snad úplně nejkrásnější.

Myslím, že jsme já a Visa spolu ještě neskončily, každý den v ní totiž nacházím něco nového a každým dnem mi taky připadá, že je umírněnější a ke mně laskavější.

A kterou vůni typově mi připomíná? Z těch, které znám důvěrněji, je to Angel Eau Sucrée 2015 - pačuli, vanilka, ovoce (v Sucrée jsou to červené bobule) a karamelová připálenost. Ale milý Cukřík není tak rafinovaný a nenosí síťovaný klobouk. :-)