Tvorba osobního parfému s Janou Urbanovou

Jednou z přednášek, které jsem si vybrala na loňském podzimním Festivalu Aaromaterapie a Bylinky, byla ta od Jany Urbanové - Vůně jako most k sebepoznání. Přednáška mne oslovila, bylo zajímavé podívat se na vůně z jiného úhlu pohledu, zapřemýšlet hlouběji o jejich působení na mne samotnou. Co mne však nejvíc dostalo, byla vnitřní energie přednášející a způsob, jakým o vůních mluvila. Žádná nuda, i když jsem spoustu informací znala už z dřívějška. To byl důvod, proč jsem se vydala na včerejší workshop Tvorba osobního parfému.

Jana Urbanová (Aromaterapie Santala) je aromaterapeutka a školitelka, věnuje se i aromaterapii v paliativní péči. Už při studiu biologie na vysoké škole s aromaterapií koketovala, ovšem s narozením dětí vzrostla její potřeba hlubších znalostí, a tak získávala poznatky na různých konferencích a kurzech. Nakonec vystudovala Institut aromaterapie v Praze a po mateřské se začala věnovat aromaterapii profesionálně. Má soukromou terapeutickou praxi, konzultuje, míchá voňavé směsi a přednáší.

A nespletla jsem se. Těch šest hodin byla jízda. Jistě, spoustu věcí už jsem znala, ale možnost poznat esence je vždycky k nezaplacení. A že jich bylo!

Testovali jsme na vlastní nosy rozdílnost vůní získávaných různým způsobem, nejčastěji "obyčejné" éterické oleje a éterické oleje získané metodou CO2 - levanduli, zázvor, kadidlo. Zajímavé bylo porovnání různých esencí ylang-ylangů. Ten destilovaný CO2 mi připadal dřevitější. Verze Extra, která obsahuje nejtěkavější složky a vzniká během prvních 10 hodin destilace, se mi líbila méně než plnější verze Complete, která obsahuje všechny frakce a bývá výsledkem nepřerušované destilace, nebo smísením jednotlivých frakcí. Dokonce jsme mohli očichat i "pšouklou" vůni ylang-ylangu - nejspolehlivěji prý poznáme, že se nám vůně zkazila, zkouškou vlastním nosem. Pro zajímavost jsme odbočili k syntetickým vůním. Ovoněli jsme zprofanovaný Iso-E Super, nebo syntetický mošus od italské značky Talia. Očichala jsem neobvyklé přírodní esence - jako třeba puškvorec (velmi příjemná sladká zelená květinová hnilobná vůně s nádechem ylang-ylangu) nebo kostus (prý vůně lidských vlasů). U grepu, gerania a nardu jsme zkoumali, jak se jejich vůně vyvíjí s časem, jak některé složky vyprchávají a jiné se dostávají do popředí, jak vůně slábne, proměňuje se.

Taky jsem zjistila, že na některé vůně jsem hypersenzitivní a stačí snížit koncentraci, abych si je vychutnala. Dozvěděla jsem se, že plodová voda voní po vanilce a mor po zralých jablkách a blatouchu, muži voní kysele a ženy po odstátém mléce. Že je vnímání vůní mimo jiné ovlivněno menstruačním cyklem, jsem věděla. Ale překvapilo mne, že můžu nalézt rozdíly ve vůni i pokud ji vdechuji levou nebo pravou nosní dírkou. A také, že pokud hledám uklidnění, mohu vyzkoušet dýchat levou (ženský princip) nosní dírkou a pokud potřebuji stimulaci tak pravou (mužský princip).

Věnovali jsme se i otázce, zda mají muži čich stejně dobrý, jako ženy. Prý je to srovnatelné, ale ženy jsou k vůním vnímavější a umí je lépe popsat, prožít, pojmenovat pocity, které v nich vyvolávají. Chvíli jsme diskutovali o tom, proč je tedy drtivá většina známých parfumérů mužů - je to řemeslo jako každé jiné a v dnešním světě vládnou muži, i když se to už staletí snaží feministé změnit. Hned si mi vybavila velmi úspěšná a kreativní tvůrkyně parfémů Patricia de Nicolaï, pravnučka Pierra Guerlaina a neteř Jean-Paul Guerlaina. Ač byla velmi kompetentní osobou, když se v roce 2008 uvolnilo křeslo hlavního parfuméra parfémového domu Geerlain, a zdálo se logické i rodinné pokračování, tento post získal Thierry Wasser. Patricia nepřekonala skleněný strop. Ostatně s předsudky vůči ženám v této profesi se prý Patricia de Nicolaï potýká po celou dobu své kariéry. Muži mají tudíž více příležitostí prosadit se, zazářit. Zajímavá byla i myšlenka, že muži se lépe umí držet daných receptur, kdežto ženy rády experimentují podle momentálního rozpoložení. Mne při tom napadlo - pokud muži nemají vůně tolik spojené s emocemi, mohou lépe pracovat i s ingrediencemi, které osobně nepreferují.

Jana Urbanová nám řekla, že nám při skládání parfému velmi pomůže, zbavit se osobních předpojatostí z dřívějška vůči konkrétním esencím (třeba, že na lípu jsem alergická a proto ji nebudu používat; že soused, kterého jsem se bála, smrděl vetiverem). Sama se prý tím snaží řídit - přesto zmiňovala esence, se kterými pracuje nerada, jako třeba eukalyptus.

Jana Urbanová nám dala doporučení ke každé esenci si dopodrobna zapsat a posléze vrýt pod kůži, jak ji vnímáme, co si k ní představujeme. Lépe se nám potom zařadí do "šuplíčku" a my si její vlastnosti vybavíme při potřebě udělat vůni sladší, vzdušnější, dřevitější, těžší, jásavější apod.

Zábavná byla diskuze o tom, že některé esence vyvolávají představu konkrétních mužských idolů. Při zkoumání esenci smrku černého, který prý umí zvyšovat testosteron, zmínily dámy Keanu Reevese. Scéna z filmu Jíst, meditovat, milovat s Javier Bardemem prý voní jako esence jedle sibiřské CO2. 

Nejzajímavější částí workshopu byla fáze vytváření svého osobního parfému. Nejprve jsme se měli zamyslet, jaký příběh chceme vůní vyprávět. Dopodrobna popsat scénu, denní i roční dobu, barvy, hudbu, pojmenovat pocity a přitom k nim přiřazovat jednotlivé esence, které jsme právě měli možnost poznat. Poté poskládat vonné akordy hlavy, srdce a základu parfému (2-3) a vyzkoušet, jak spolu našemu nosu ladí. Závěr byl boj o to konkrétní lahvičku s esencí najít, na chvíli ukořistit a experimentovat, aby vonná směs měla přesně ty vlastnosti, které hledáme.

Už při zkoumání jednotlivých esencí jsem si všimla růže damašské absolue od Nobilis Tilia. S růžemi mám komplikovaný vztah, nemám ráda jejich kovovost, kyselou pronikavost; málokdy najdu parfém s růží, který se mi líbí. Tahle růže však byla příjemná, marmeládová, a já jsem dostala chuť vyzkoušet s ní pracovat. Mým záměrem bylo zbavit růži trnů a vytvořit pohodlnou přírodní harmonickou a komplexní, ne těžkou vůni, která dodává radost, klid a dává možnost prožít přítomný okamžik. Jako nadechnout se zlaté vůně růže na procházce.

Vybrala jsem si ingredience. Jasné bylo trio - yuzu (které má komplexní citrusovou vůni), růže damašská absolue a copaiba balzám (který má trochu citrusový nádech, dobře fixuje a nepřebíjí ostatní vůně). Do hlavy jsem potom váhala mezi myrtou citronovou a žlutou mandarinkou, kterou se mi nepodařilo najít, tak jsem ji nahradila tangerinkou. Do základu jsem si byla jistá tabákem (příjemná suchá kouřová vůně) a pak jsem chtěla přidat nějakou ambrovou balzámovou složku, který by vůni zakulatila a osladila. Vyhrál styrax (zdál se mi krotší, než příliš živočišné - ambra a jantar, nebo příliš sladká benzoe). Ale do srdce k růži jsem nevěděla, jakou esenci zvolit. Když jsem zmateně popsala svůj záměr Janě Urbanové, navedla mne k vůni lípy, kterou bych si sama nikdy nevybrala. Postupně jsem přidávala esence, až to bylo ono, parfém mi voněl. Jana vůni zhodnotila jako milou, konstatovala, že se mi podařilo vytvořit vzdušnou růži. Měla jsem velkou radost.

• Recept na moji růži:
• Základ: Tabák (2), Copaiba balzám (2), Styrax (1)
• Srdce: Růže damašská absolue (6), lípa (2)
• Hlava: yuzu (8), tangerinka (3)
• (celkem 24 kapek do 10ml směsi Isopropyl Myristate + kokosového dezodorizovaného oleje frakcionovaného Caprylic).

Co říct na závěr. Workshop mne obohatil. A jsem si jistá, že i kdybych se ho rozhodla absolvovat znovu, objevím něco zajímavého, nového. Děkuju.