Thierry Mugler

Když jsem v roce 2016 začala na webu prozkoumávat parfémový svět, přirozeně jsem chtěla poznat vše, o čem se tam nejčastěji diskutovalo. Vzorky vůní Thierry Muglera tak byly jedny z prvních, které jsem testovala. Angel, Alien, Womanity. Všechny jsou dodnes populární a každým rokem vycházejí další a další flankery.

Silák bestseller Angel mě okouzlil čokoládovou gurmánskou vůní (měla jsem limitku Angel Eau Sucree 2015) než jsem poznala, jak moc v parfémech nesnáším sladké pačuli. 

Alien je vůně bílo květinová, čili nic pro mne. Ale miluju ten flakon. Má podle všeho připomínat kámen mudrců, ale já v tom vidím Mondošívany z Pátého elementu. Ani bych se nedivila, Mugler sci-fi prvky ve svých návrzích používal hodně.

Můj první dojem z Womanity se zdráhám komentovat - vím totiž, že je vůně dost oblíbená. Kdo ji má rád, ať dál nečte... Proč by, proboha, takto chtěl někdo vonět? Fíky a kaviár? Ve výsledku vůně velmi tělesná. Zkusila jsem ji po letech. Už mne tolik nešokovala, úvod se mi docela líbil. Ale to mléčné sladko slané dřevo, podobné vyvítečemu, znovu ne a ne.

Auru jsem zkoušela v roce 2017 v parfumerií a ani u ní se nikdo nedržel při zdi. Vanilka zkombinovaná s vodní zelení na zpustlém jezírku a mléčným dřevem. Rozhoupaný žaludek pro mne zaručen. Ale taky se spoustě lidem líbí.