Safari (Ralph Lauren)

Ráno mě probudí brzy. Konečně je to tu! Rychle se obléknu do čerstvě vypraného khaki oblečku a nastoupím do vozu. Vyrážíme na mé vysněné Safari.
Ale ouha. Auto se sotva prodírá buší. V noci pršelo. Hlína je mokrá, kolem jen vlhké listy, liány s velkými květy, zeleno kam se podíváš. Jak se do porostu opírá slunce, všechno silně voní. Je to ostrá vůně a lepí se k tělu, až je mi mdlo. Spílám si, že jsem jezdila. Že takové dobrodružství pro mne není.
Ale po chvíli se vynořujeme z buše a vegetace se mění. Vlhký porost ustupuje a my vyjíždíme do rozlehlé zatravněné savany. Jak slunce postupuje po obloze, rozehřívá se zem. Ostrost ve vzduchu se zaobluje a vůně pomalu sládne a rozprostírá se kolem. Suchá tráva, polní kvítí a slunce. Slunce už nám stojí nad hlavou. Vlní se vzduch. To nejsou květiny a míza stromů, ani šoférův čaj v termosce, to je samo slunce! Jeho vůně pomalinku slábne, slábne a slábne... a já se probouzím v bezpečí mé postele. Byl to jen sen.

Vůně tak "drží pohromadě", že jsem jednotlivé složky nevnímala. Začátek je zelený, snad i trochu mýdlově a netrvá dlouho. Neulepená opojná sladkost květin, koření a pryskyřice se vynoří záhy a ke konci už jen slábne. Mázla jsem si malinko z vialky tyčinkou v 8 hodin ráno na zápěstí a ještě ve tři jsem ji zřetelně cítila. Když byla "zelená", musela jsem k místu aplikace přiblížit nos. Když zkvětinovatěla, cítila jsem ji při každém mávnutí ruky.