Mojave Ghost (Byredo)

Mohavská poušť vznikla díky srážkovému stínu, který způsobuje pohoří Skalnatých hor, za které srážky z Tichého oceánu stěží pronikají. Je plná klimatických extrémů, v létě teploty dosahují 50 °C, v noci prudce klesají a ve vyšších polohách je možné se setkat i se sněhem.

V těchto pro život nepřátelských podmínkách roste "ghost flower" (Mohavea confertiflora). Výskyt tak křehké květiny s bledými, téměř průsvitnými, okvětními lístky je v přímém kontrastu s tvrdou půdou a vegetací starší než civilizace sama. Navzdory vyprahlé přírodě a vlastní neschopnosti produkovat nektar květina dokáže přežít. Používá k tomu mimikry, kterými se převléká za jiný, nektar produkující, květ (Mentzelia involucrata). V místech, kde se výskyt obou květin překrývá, jde "ghost flower" v soutěži o opylení ještě dál a do svých květů přidává i znaky, kterými připomíná samičky včelek.

Tento okouzlující příběh o přežití něžného kvítku v kruté kráse pouště Mohave, který odkazuje i na lidskou zranitelnost, inspiroval vznik parfému od Byreda "Mojave Ghost".

A jak mi tedy voní? Nejvíce vnímám cedrový až olejnatý základ podbarvený santalovým dřevem a hřejivé pižmo. To vše pro mě představuje slunečním paprskům vystavenou nehostinnou krajinu. Na základu plave obrovský květ magnolie prostý jakýchkoli náznaků vanilky. Křehkost magnolie tu může představovat vynalézavou "květinu-přelud". A vše je přelité šťávou z exotické "hrušky" Sapodilla malinko oslazené fialkovým cukrem. Úplně v ní cítím nektar z květů soupeřících rostlinek. Úvod je podobný alkoholické bowli, potom na chvíli přebere prim magnólie, která nakonec přizvukuje dřevům. Díky ambrette se drží spíše kolem své nositelky, ale voní nekonečně dlouho. Není rozhodně pro každého. Kontroverzní bude jistě opilý alkoholický úvod (který mi nevím proč připomněl Baccarat Rouge 540) a až olejnatě působící dřeva.