Miss Dior, kde jsi?

Na Audiolibrix objevila audioknihu Miss Dior od Justine Picardie s podtitulem: "Můza a bojovnice. Pravdivý příběh Catherine Door." Téma mne velmi zaujalo.

Anotace ke knize mne ještě víc nalákala: "Catherine Dior (1917–2008) byla múzou svého bratra Christiana i statečnou členkou francouzského odboje. Navzdory dvanáctiletému věkovému rozdílu si byli velmi blízcí. Sdíleli lásku ke květinám a zahradničení i vášeň pro umění a hudbu. Traumatické události, jimž padla rodina za oběť, se na nich hluboce podepsaly, zároveň je ale naučily důvtipu a improvizaci. Mladší sestra jednoho z nejvlivnějších světových módních návrhářů ovlivnila jeho pojetí ženskosti a krásy a inspirovala ho k legendárnímu parfému Miss Dior. Catherine za války riskovala život v odboji proti nacistům a přežila kruté mučení, koncentrační tábor i pochod smrti. Kniha Justine Picardie pečlivě rekonstruuje Catherinin životní příběh a současně připomíná odkaz jejího bratra, který nikdy nezapomněl na sestřino utrpení."

Představovala jsem si, jak si přečtu životopis silné ženy činné v odboji, dozvím se nějaké podrobnosti o vzniku parfému Miss Dior, a velmi jsem byla zvědavá, jak autorka uchopí fakt, že Christian Dior za války šil róby pro manželky nacistů v salonu návrháře Luciena Lelonga.

Bohužel o Catherine se toho v textu knihy o mnoho více, než v bylo psáno v anotaci, nedozvíte. Knížka je spíše svědectvím o době, ve které Catherine žila, především o utrpeních druhé světové války a době poválečného probouzení se. O Catherine samotné se totiž příliš informací nedochovalo. Jako by byla vedle svého slavného bratra neviditelná (mimochodem kolem tématu CHD + nacisté autorka umně kličkuje). Za svůj život poskytla jen pár rozhovorů, nikomu z blízkých se se svými krušnými zážitky nesvěřovala, a tak i pamětníci mohli pouze popsat její povahu a postoj k životu. Pokud by autorka použila pouze informace, které získala, a přímo souvisely s Catherine, vydalo by to na poutavý novinový článek, ne však na "román".

Autorce nemohu upřít zapálení pro věc a věřím jí i její upřímný obdiv ke Catherine Dior, který na mne svým vyprávěním přenesla, (dopomohl k tomu i projev Martiny Hudečkové, která audioknihu citlivě načetla). Podařilo se jí posbírat neuvěřitelné množství podrobností z různých zdrojů o lidech, kteří se pohybovali v blízkosti Catherine a její rodiny, i o událostech, které mohly jejich životy ovlivnit. Navštívila všechna místa spojená s jejím životem, prozkoumala stovky fotografií, pátrala v archivech, pročítala novinové články, životopisy, přečetla přepisy svědectví z procesů s nacisty včetně výpovědí Catherin před soudem.

Ve snaze podat "pravdivý příběh" tyto pracně získané útržky v knize spojuje a historické zdroje zmiňuje. Je jich mnoho, a sepnout je do souvislého vyprávění je velmi nesnadné. A jak jsou to informace kusé, často se vyprávění zasekne a vrací se v čase. Z pohledu Catherin se svědectví nedochovalo, tak alespoň přepisuje svědectví druhých, i když se Catherin přímo netýkají. Ztrácela jsem se v tom množství jmen i nesouvislém vyprávění. Nervózně jsem nechápala, proč už dlouhé minuty poslouchám podrobnosti o Marshallově plánu, nebo zákaznících Christiana Diora z královských kruhů a opulentním plese, když o Catherine nepadla ani zmínka. (O životě a díle Christiana Diora je popsána spousta stránek). Přišlo mi směšné, jak autorka v muzeu Dior i jinde při psaní poznámek vyhlíží "ducha Catherine Dior", který se jí - jak překvapivě! - nezjevil. Podivovala jsem se na pár místech nad propojením autorčiných rodinných emocí s příběhem rodiny Diorových.

Mně samotné by se asi nejvíce líbil formát, ve kterém by autorka upustila od zmiňování tolika jmen zdrojů a soustředila se na propojení pracně sesbíraných střípků ze života Catherin se svým popisem z míst, které Picardie navštívila a snažila se "prožít". Líbila se mi její poetická vyobrazení domu v Callianu, muzea v Granville, La Colle Noire, salonu Dior i syrové dojmy z míst, na kterých byla Catherine mučená, věznice a koncentračního tábora v Ravensbrücku . Nevadily by mi spekulace o tom, co asi Catherin prožívala, vyvozené ze sesbíraných výpovědí. Bavila by mě hra se starými fotografiemi – kdy porovnávala staré se současností; nebo místa v textu, kdy se snažila uhodnout, co si lidé na černobílých fotografiích myslí.

Bavila by mne i autorčina výpověď o svém životě a postojích její rodiny k životu a válce propletené s historií rodiny Dior. Uznávám, že by to byla kniha zvláštní a muselo by se to lépe promyslet, ale zajímalo by mne, co z toho vzejde.

Takto jsem si při poslechu tolika nicneříkajících i povědomých jmen často v duchu říkala: "Catherin, Miss Dior, kde jsi?"

Nicméně uznávám, že jsem se v knize dozvěděla spoustu zajímavých faktů. A zasáhla mne i část příběhu, která je svědectvím o krutém řádění nacistů za druhé světové války, o koncentračních táborech a francouzském odboji - jsou věci, na které by se nikdy nemělo zapomenout, i když společnost touží po kolektivním zapomnění. Za mne shrnutí - možná by pouze stačilo knihu přejmenovat a přepsat anotaci, aby nebudila mylná očekávání.