Maison Martin Margiela

Replica je parfémová řada francouzské designérské značky Maison Margiela. Módní návrhář Martin Margiela pochází z Belgie, pracoval pro Jean Paul Gaultheria a je proslulý svými modely s využitím krejčovské dekonstrukce, nebo přepracováváním látek z oblečení z druhé ruky. První jeho slavné boty Tabi s rozdělenou špičkou inspirovanými tradičními japonskými ponožkami se prošly po mole v roce 1989.

V roce 1994 představila značka retrospektivní kolekci "Replica", ve které inovovala své ikonické modely z let 1989 až 1993. Modelka měla vždy na krku namalovanou značku příslušné kolekce, ze které konkrétní model čerpal a na všitém štítku byl přesný popis původního modelu.

V roce 2012 Maison Margiela rozšířil tento koncept na kolekcí vůní Replica, která je sbírkou voňavých vzpomínek. Takže například na štítku parfému Music Festival najdete popis, že je to vůně pro muže i ženy, obsahuje pačuli a odkazuje na Woodstock roku 1969.

Nejznámější parfém značky je asi By the Fireplace, který jsem podle názvu prostě musela vyzkoušet. Kouřové vůně mám ráda: orientální klasika Shalimar (Guerlain), Smoke and Mirrors (Alkemia) s kouřem a vanilkovými rohlíčky. "Smokey" akcent mají i mé oblíbené Russian Tea (Masque Milano) a Tuscan Leather (Tom Ford).

U By the Fireplace cítím ohořelé suché dřevo – to se mi líbí. Pryskyřičná balzamičnost také. I to koření je fajn: jalovec vůni odlehčuje a dodává jí šmrnc, skoro jako malý panák ginu; pepř s hřebíčkem přidávají pikantnost. Vanilky by mohlo být méně, ale ani ta tam není špatná.
Co mi však vadí zásadně, je ta brutální sladkost a tuna přepáleného cukru. Každý – opravdu každý – porotce z The Great Australian Bake Off by takovou chybu u výroby zákusků vytkl - ohleduplně. Já zdvořilá nebudu. Tohle jste prostě po...kaňhali. Z potenciálně unikátní vůně se stal jen další zaprodaný AC (rozuměj – ambroxanovo-cashmeranový) kompromis. Úlitba davové "líbivosti", ceně a parfumérské lenosti. Bleh. 

Kromě By the Fireplace mám ještě vzorky Music Festival, Flower Market a Jazz Club.

Flower Market je čerstvá bílo květinová vůně. Jasmín a tuberóza nejsou opojné, osvěžuje je zelený tón, který mi připomíná konvalinky, nebo nějaké jiné křehké jarní kvítky plné rosy. Voní jarem a studeným vzduchem. Pěkná, ale není pro mne.

Jazz Club bych raději viděla na pánech (a koukám, že je pro ně i určen). Je v něm cítit dost sladký nezapálený vanilkový tabák, koření a oblá dřevitost. Taky rumový tón, který se mísí s jistou pudrovostí, což mi nedělá vůbec dobře na žaludek.

Music Festival je suchá dřevitá vůně plná pačuli, které má chvílemi až hořký kakaový nádech. Voní kůží, dobře nakouřenou dýmkou a zemitou syrovostí. Končí nasládlým ambroxanem. Ze všech zkoušených se mi asi líbí nejvíc.

Dala jsem pokec z ChatGPT a ta mi podle mých preferencí doporučila ještě vyzkoušet Autumn Vibes - mech, suché dřevo, les; When the Rain Stops - chladné dřevo, vzduch, minerální pocit a At the Barber's - bylinky, mýdlo, čistota bez květinové sladkosti. Možná ji poslechnu alespoň s Autumn Vibes.