Mahora (Guerlain)
Mahoru vytvořil Jean-Paula Guerlain jako poslední ze svých parfémů před odchodem do důchodu. Inspirací mu byl hlavní ostrov souostroví Mayotte - Mahora, kde (po dlouhém putování a hledání kvalitních surovin na cestách Indií, Nepálem a Afrikou) založil plantáže ylang-ylangu. V parfému Mahora sjednotil všechny tropické kouty světa omamnou vůní bílých květů, santalu a vanilky. V parfému chtěl zachytit smyslový šok, který zažívá Evropan při střetu s tamější kulturou a nesčetnými exotickými vůněmi.
Nostalgický slunečný a hřejivý ylang-ylang a tuberóza se santalem a krémové mandlové mýdlo.
O jedinečný design flakonu se zasloužil Robert Granai. Vtipně v něm odprezentoval živou povahu a folkór civilizací nedotčených domorodých mahořanů a zároveň zářící, omamný a smyslný obsah flakónu. Láhev má falickou podobu pohanského totemu s jantarovým talismanem nahoře, přední zlatá destička vypadá jako kmenový náhrdelník.
Vůně byla uvedena na trh v roce 2000. Ale prý to byl obrovský propadák, Luca Turin ji označil za nejhorší vůni značky Guerlan a v roce 2002 byla její výroba ukončena. V roce 2006 se parfém (v mírně upraveném složení) objevil ve včelce v linii Parisienne pod názvem Mayotte, v roce 2016 jeho výroba skončila rovněž. (Když jsem četla osud parfému, moje nostalgická nálada, kterou jsem měla z vůně, se ještě znásobila. Ten pokus starého pána Guerlaina jít proti proudu mě dojmul.)
Bylo by jednoduché se tady rozepsat o tom, co jsem si nastudovala a o čem píšu výše - že vůně připomíná odpočinek na dovolené v slunečné exotice. Všechny potřebné aspekty tu jsou - v hlavních rolích slunečný ylang-ylang, kokosová tuberóza a hřejivý santal podepřený prohřátým vetiverem a vanilkou, kterým sekundují jasmínové oblé mýdélko, mandlový hutný krém na opalování a jemné chloupky na slupkách meruněk jako chmýří vlasů na temeni svůdné dívky, která se tím krémem natírá. Ano, připomíná.
Ale já ji zkoušela ještě před tím, než jsem tohle všechno věděla a napadlo mě jiné přirovnání. Bezzubka. Znáte ho? Vikingy obávaný "Noční běs" z animovaného příběhu "Jak vycvičit draka", ze kterého se vyklube inteligentní a přítulný dráček s pohyby kočky domácí. Je jediný svého druhu. A přes svou přátelskou povahu se v ohrožení nerozpakuje použít spalující oheň, který skrývá ve svých útrobách. Přesně taková je Mahora - navenek přítulná jako kočka, ale skrývající žár vyprahlé pouště. Hřejivě objímající, přesto silná. Jediná svého druhu.
P.S.
Pro porovnání jsem si pořídila i vzorek Mayotte a musím říct, že srovnání je jednoduché. Barva tekutiny ve flakónu Mayotte je o pár odstínů světlejší a stejně tak i její vůně je o pár odstínů jasnější, krotší. Zářící a hřejivá povaha Mahory se malinko vytratila. Vůně je současnější, ne tak buclatá. Pro jistotu jsem si dojem ověřila i na neznalém neobeznámeném nose mé třináctileté dcery, která na první přivonění konstatovala, že je to ta samá vůně a u druhého řekla, že Mahora je "silnější".
