Tobacco(Franck Boclet)

Anglický dům, malý, útulný. Kompot v hrnci se už nějakou tu chvíli vaří a kuchyní se rozlévá vůně koření a jablek. Zavolala na něj, ať si přijde vzít, ale asi jí neslyšel. Nakoukne k němu do pracovny. On ani nezvedne hlavu, nevnímá ji. Je tak zaujatý svými zápisky, že si ani nezapálil doutník, který si prve přichystal. Přijde k němu, obejme ho a zeptá se, co to píše. Pokusí se jí to ve zkratce říct, ona nechápe, on vysvětluje, zapovídají se. Smějí se. A kompot se brzy začne připalovat.

Vůně je jako muž, který se nepředvádí, nikomu nic nedokazuje. Ani sobě. Má kořeny, o které se lze opřít, rodinu, která ho zformovala. Stojí nohama na zemi. Zná své přednosti i slabiny. Ví, odkud a kam směřuje. A dobře ví, že i když ta cesta není vždy snadná, s milující ženou po svém boku se mu půjde lehce.

Vůně jablečného, nebo švestkového kompotu, okořeněného hřebíčkem se prolne s vůní tabáku a pryskyřicemi v základu, který je z oblečení překrásně cítit i druhý den. Sladká pryskyřice a suše vyznívající vetiver mi připomenuly něco z Chergui (Serge Lutens). Ale Tobacco má dvojvaječné dvojče. Velmi podobná a také nádherná vůně je Tobacco Vanille (Tom Ford), která má ovšem v hlavě více hřebíčku a v základu více vanilky, ale působí na mě spíše jako krásný předmět, luxusní vanilkový doutník s ovocným nádechem. Tabák od Bocleta je plný života. A směle ho může nosit i žena.