Chypre (Coty)

Popravdě netuším, jestli je tato miniatura po babičce opravdu slavný parfém Chypre od Cotyho, ale právě o něm teď budu psát.

Je neklidný rok 1917. Evropou zmítá 1. světová válka, do které vstupuje i USA, Rusko prožívá revoluční měsíce. Svět se mění, staré pořádky padají. A François Coty přichází s něčím naprosto nečekaným – vůní pro dámy, která nesvádí pudrem, pylem a květinami jako obvykle, ale překvapuje hloubkou a kontrasty. Svěží hořký bergamot; proti němu suchý zemitý větvičník a kožená pižmovost; květiny v srdci parfému dostaly hned jiný výraz. Temné, trochu drsné... dosud nevídané. Jeho úspěch byl okamžitý a obrovský. Nejen díky odvaze kompozice, ale i Cotyho a Laliquově vizi – nabídnout luxus krásného flakonu a kvalitní vůně širším vrstvám.

Tato "mechová" vůně získala název po ostrově Kypr a dala jméno celé nové olfaktorické rodině, kterou dnes známe jako "chypre". Patří do ní babičky jako Mitsouko (Guerlain), původní Miss Dior, Cabochard (Grès), ale i současné pecky Portrait of a Lady (Frederic Malle), nebo Encelade (Marc-Antoine Barrois). U nich ovšem recenzenti mluví o moderní chypre, protože větvičník (dubový mech) - nejtypičtější složka chypre parfémů - je nyní restrikcemi IFRA omezený. Parfuméři (ti, kteří se IFRA řídí) mohou ve velmi malé koncentraci použít pouze oakmoss očištěný od alergizujících složek, častěji však pracují s jeho syntetickými náhražkami (například Veramoss), nebo ho nahrazují složeným vonným akordem - třeba kombinací pačuli či labdana s dalšími složkami.