Chergui (Serge Lutens)

02.11.2016

Stojím na Olympu. Všude kolem zlato, vzduch voní ambrou a sladkým medovým nektarem, který popíjí krásní a ztepilí bohové. S přezíravostí sobě vlastní si užívají pozornosti dole se pachtících smrtelných pozemšťanů. Přijímají obětiny, kterými si lidské pokolení snaží uplatit jejich přízeň. Jsou cítit stužky dýmu ze zapálených vonných dřev a pryskyřic. Mízy spjaté s koloběhem přírody. Mízy, která prýštila ze stromů dávno, tak dávno. Ještě před existencí samotného Olympu.

Jsou vůničky a potom parfémy s osobností - Chergui patří k těm druhým. Ve vůni, která je suše sladká, se mísí dvě polohy. Jedna božská s ambrou, pryskyřicí a medem a druhá je pozemská, kde cítím tabák, kouř, dřeva, kůži i kosatec. Je velmi proměnlivá. Úvod je jak bylinná desinfekce. Potom - někdy více vystoupí sladkost medu a ambry, jindy vnímám kůži s kosatcem a tabákem, jindy zase kůru, mech a větvičky. Závisí na počasí i denní době. Pokaždé mě něčím překvapí. A pokaždé je krásná. I na mužském by mi přišla hodně sexy.