Captives – zajatci parfémového průmyslu

Když jsem prozkoumávala oficiální stránky newyorské značky parfémů Nomenclature, jejichž kolekci Modern Eclectics uvede příští týden Vavavoom, zaujala mě tato věta: "Nomenclature oslavuje design v parfémové chemii tím, že představuje nejinspirativnější a nejexkluzivnější molekuly současnosti – tak exkluzivní, že některé z nich, známé jako "zajatci", jsou parfémovými společnostmi horlivě střeženy." Rozhodla jsem se zjistit, co se pod tímto tajemným označením "captives" vlastně skrývá.

Parfumérské firmy jako Firmenich, Givaudan, Symrise neustále hledají a syntetizují nové vonné látky. Když takovou objeví, stane se nová aromatická molekula tzv captive (tedy zajatcem). Znamená to, že konkrétní vzorec molekuly si firma nechává pro sebe. Na rozdíl od běžných složek parfémů není taková molekula uvedena v otevřených databázích, nemá zveřejněné chemické struktury, dokonce i její název zůstává interním tajemstvím.

Možná vás překvapí, že složení parfému si nelze patentovat. Totiž – právně je vnímáno třeba jako recept na zákusek, nikoli technické řešení. Složení parfémů lze odborníkem "snadno" *↓ dešifrovat např. pomocí reverzní analýzy (GC-MS… plynová chromatografie + hmotnostní spektrometrie). A tak může použití nezveřejněných exkluzivních molekul ve vašem parfému zatnout tipec nejen výrobcům levných "dupes" a klonů, ale i ostatním firmám, které chtějí mít v portfoliu "svůj" Ganymede (Marc-Antoine Barrois), který obsahuje captives Akigalawood (Givaudan) a Mahonial (Givaudan).

Patentování molekul možné je. Ještě před napsáním tohoto článku jsem byla přesvědčená, že je tedy pro firmy nejvýhodnější ochránit své produkty cestou patentů. Ovšem, má to své háčky. Nejen že jde o nákladný proces, ale patent platí jen 20 let. Po vypršení může látku legálně vyrábět kdokoli, a co víc - během patentového řízení se zveřejňuje její struktura, takže je pro vaše konkurenty jednodušší jít už vyšlapanou cestou "svého" výzkumu.

Je pravda, že někdy může být výhodnější captive patentovat a pak se v reklamách chlubit "inovativní patentovanou molekulou" - stává se to, pokud je molekula snadno identifikovatelná a napodobitelná. Ale složité a těžko rozluštitelné molekuly je pro firmy výhodnější ochránit jako obchodní tajemství. Takto mohou captives chránit neomezeně dlouho a je jen na nich, co o nich zveřejní, zda je bude dál používat samy, nebo nabídnou jen vybraným klientům.

Interní parfuméři, kteří pro takovou firmu pracují, mají přístup do vnitřní databáze těchto tajných molekul – vědí, co daná molekula umí, jak voní a kdy ji použít. Jsou ale vázáni velmi přísnými smlouvami o mlčenlivosti (NDA), které jim zakazují zveřejnit byť jen jméno takové molekuly. Klient dostává hotový koncentrát a místo přesného složení jen orientační popis vonné pyramidy, v lepším případě recepturu, kde místo názvu molekuly stojí jen nicneříkající zkratka a tuto molekulu musí nakoupit u zdroje.

Pokud jste parfumér zvenčí a pokusíte se o popis takové tajné molekuly, hrajete si s ohněm. A pokud zveřejníte její interní název a své domněnky o jejím chemickém složení, už je to právně na hraně. 

• Firmenich - Paradisone® Mysoral®
• Givaudan - Mahonial® Petalia® Nirvanolide® Serenolide® Sylkolide® Akigalawood® Rosyfolia® Pomarose® Calypsone® Mysoral® Georgywood® Neocaspirene
• MANE - Mugane™
  

Zajímavé je i to, že v posledních letech některé firmy začaly stahovat informace i o molekulách, které byly dříve veřejně přístupné. Důvody jsou různé – někdy jde o regulatorní omezení (např. zakázaný Lilial– Givaudan), jindy o to, že se látku po vypršení exkluzivity rozhodla firma nepropagovat. Někdy je to otázka strategie firem – v rámci rebrandingu, nebo se informace přesunou do uzavřených B2B databází pro profesionály, případně se přestanou propagovat úplně, i když jsou v prodeji "na vyžádání".

Captives vládnou moderní parfumerii – molekuly, které nesmí být pojmenovány, přesto rozhodují o charakteru vůně víc než kterákoli květina ve zveřejněné vonné pyramidě. Symboly exkluzivity, ale i obchodní opatrnosti. Ačkoli captives přinášejí do parfumerie nové možnosti, zůstává otázkou, zda je takové utajování přínosem i pro samotné parfuméry a veřejnost. Vůně, které jsou díky nim jedinečné, jsou zároveň uzamčeny v systému, kde rozhoduje přístup, smlouvy a obchodní strategie – ne kreativita nebo otevřenost. 

*↓ P.S. Děkuji za informace parfémovému nadšenci a fundovanému amatérskému parfumérovi Lukášovi, který umí rekonstruovat již ukončené vůně!

Od něj vím, že Molecule 01 obsahuje Iso G Super a ne Iso E Super, což se dočtete všude, protože firmy rády klamou. . Prý Iso G Super voní jako Iso E Super na steroidech :-) Když je porovnáte vedle sebe tak je to takto: 

• Iso E Super má 4.8% Arborone a 11.7% Iso Gamma 
• Zajatec "Iso G Super" má 8.5% Arborone a 13.5% Iso Gamma.

Ohledně GC-MS analýzy mi napsal, že je to složitý proces. Vezmu to ve zkratce: nejprve musíte najít dobrou laboratoř s rozsáhlou "knihovnou aromatických látek" a těch prý je jen pár. Taky musíte umět "číst" ve výsledcích rozboru, protože každá aromatická látka obsahuje několik aromachemikálií a mnohé z nich se vyskytují v různých esencích (jako třeba linalool v bergamotu, levanduli, atd.). Potom stejně musí přijít někdo s dobrým nosem, kdo analyzuje olfaktorickým rozborem. Moc se mi líbil Lukášův příměr: "Neznalému člověku je GC-MS rozbor zcela k ničemu. Asi podobně jako by dnešní průměrná česká kuchařka dostala recept napsaný v sumerském písmě." :-)