Křehká krása od Byreda

Flakony vůní od Byreda se vyznačují minimalistickým designem a vůně kvalitou složek. Vybrat mezi nimi jednu jedinou, tak to vážně nevím. Krásné jsou všechny.

Flowerhead

Jednoduše bych ji definovala jako bohatou kytici květin ke které čichá dáma v empírovém uvítacím salónu plným tapiserií a obrazů v zlatém rámu. Jde krásně do prostoru, pořád povlává kolem.

Je velmi květinová a opojná. Nejvíce cítím tuberózu a jasmín. Ale ta opojnost je zjemněná zelenými tóny (jako byste mezi prsty promnuli zelené lístky). Tohle všechno by mi připomínalo spíše pobyt v kvetoucí zahradě, ale tady se k tomu všemu ještě přidává ambra a ta mi evokuje pocit luxusu, proto asi to zlacení rámů a tapiserie. Jo a v úvodu cítím chvilinku i brusinku, je to zábavné.

A taky pořád přemýšlím, čemu je podobná - z Gardénie od Chanelu má bílé květiny, z Bel Respiro svěží zeleň, je hodně podobná i La Tulipe od Byreda - tím velmi reálným ztvárněním květin. A stejnou ambru už jsem taky někde potkala.

Inflorescence

Lehoulinká vůně. Jako konvalinka, která se narodila s růžovou barvou okvětních lístků. Cítím vůni babiččina magnoliového mýdla, kterým měla provoněné povlečení. Ale jen jako podkres vůni konvalinek. nic těžkého, nic opojného, nic zeleného, žádná rosa. jenom konvalinková kytička.     

Pulp

Alias - touha nezralého plodu (pro naše účely se bude jmenovat Švestka) skončit v cukroví. Nejprve si zelená Švestička visí na stromku a sní sen o tom, jak bude někomu chutnat, až z ní tetina udělá slivovici a povidla a upeče koláč... no a pak se to stane a je tím vším opilá, blažená a sladká.

Přesně tak si myslím, že chtěl tvůrce parfému, aby to vyznělo - dužina, která postupně zraje a sládne. Přestože je začátek vůně takový zelený od fíku a rybízové trpkosti, tak už na začátku probleskuje sladkost čokolády. I opilý tón se objeví. Překrásné červené jablíčko taky cítím. Dojezd je cedr, pralinky, tiaré v kombinaci s ovocem mi vážně připomíná kokos, i když ve složení není.

Unnamed 

Velmi mi připomíná Baccarat Rouge 540 (MFK). To má asi na svědomí jedle, ale místo pomeranče, jako je v BR 540, je tam fialková šťáva s trochou kosatce. Nejvíc se mi líbí takový ginový závan na začátku. (Desinfekční tón jsem nevypozorovala, ale to ani u BR 540.)

Blanche

Voní jako moje maminka. A moje maminka je anděl. I ta vůně je taková andělská. Je bílá a svěží jako prádlo bělené na slunci na voňavé zahradě a pak přežehlené pečlivou rukou. Výdrž bomba.

Seven Veils

Nanesu vůni ze vzorku a nedočkavě přičichnu. Nejspíš moc brzy, protože mě ovane alkohol - kořeněný sladký likér. Zavřu oči... a jsem na rozlehlé pláni, všude kolem bílo. I obloha je bílá, takže není poznat, kde končí země a začíná nebe. Vzduchem poletují sněhové vločky. Všimnu si, že po dopadu na mou ruku neroztávají. Je to vanilkový pudr. Vzduch kolem je vanilkou přesycen. Nikde nikdo. Jen podél mne se do nekonečna táhne dřevěný plot. Line se z něj vůně hřebíčku a umocňuje pocit sterility tohoto místa. Slunce nesvítí, přesto prostor prostupuje světlo. Pomyslím si, že toto místo je nejspíš na hranici mezi životem a smrtí. Ale, co ten plot tady? Neměl by tu spíš být tunel a světlo na jeho konci? Zpoza plotu zlehka přivane vítr vůni orchideje. Prostorem se rozlehne (skoro hmatatelný a jako špetka pepře břitký) hlas: "Nemusíš tu být, máš na výběr...". A já tolik chci vonět k orchidejím! Snažím se znovu a znovu přelézt plot, ale je příliš vysoký. Námahou umdlévám a kolem se rozprostře mlha hustá jako kondenzované mléko... zamrkám víčky a jsem zase při smyslech, nos zabořený do navoněné látky.

Počáteční závan kořeněného likéru je hned pryč. Vůně je celou dobu pudrová vanilková. V úvodu vanilku doprovází nové koření a hřebíček, když nápor hřebíčku odezní, více se prosadí pepřová svěžest. A teď i náznakem probleskují květiny. Na konec zjemní vanilku do krému santal. Drží se více u těla. Výdrž dobrá, na látce lepší než na těle a víc se rozvine. Ještě mě napadá jedna asociace k této vůni - bílá voňavá sestřička u zubaře.

La Tulipe

Květy tulipánů mám moc ráda a byly mou kyticí svatební. I k vůni jsem měla potřebu se vracet.

Saskie zvedne ze stolu jeden z náčrtů svého muže a pozorně ho prohlížejíc, vrásky na čele, prochází se po jeho ateliéru. Rozhlédne se. Na plátnech jsou samá trudnomyslná témata, zamyšlené pohledy, smrt. "Prý šerosvit, říkal. Spíš šero, než svit.", povzdechne si nahlas. Chtělo by to tu osvěžit, přivést ho na jiné myšlenky. Aspoň květiny, kdyby tu měl. To je ono! Bílé květiny. Čerstvě utržené, ještě s kapkami rosy, plné života. Popadne proutěný košík a spěchá na trh.

Květinářky pokřikují, smějí se, nabízí své zboží. Saskie zamíří mezi stánky k překrásně vonícím velkým kyticím bílých frézií. V tom její oko spočine na jedné květině. Není utržená. V květináči zasazená nevzhledná hlíza a nad ní, na svěžím zeleném stonku, se v mírném vánku chvěje křehký květ. Vypadá, že je neskutečný a dotkneš-li se ho, rozplyne se. Voní jako ráno, jako rozbřesk, jako hlína, z níž vyrůstá, jako voda, která ho vlaží. Jako život.

Očarovaná jde a květinu koupí. Dá za ni všechny peníze. Utíká domů, postaví vítězoslavně květináč s tím jedním kvítkem mezi palety a štětce. "Muži, pojď honem, pojď se podívat! TO je TEN Tulipán! Víš, ta novinka. No tak poběž honem! Rembrandte!

Na začátku cítím frézie, silně a krásně. Jenže tahle vůně rychle ustupuje. Nevím, jestli takhle voní tulipán. Spíš cítím karafiát a trochu i kosatec, podobně jako v Après L'ondée, jen bez proklatého anýzu. Cítím zalitou půdu a svěží vzduch. I představa květinářství s vůní květin a mírně nahnilých stonků je mi blízká. Výdrž dost dobrá.