alchymista-parfumerie.cz
Velmi ráda si na vše dělám svůj vlastní názor. Stejně tak dnes jsem si ho jela utvořit do Alchymista Parfumerie. Nezastírám, že jsem z návštěvy v šoku, a protože nechci být nespravedlivá a zlá, budu se snažit popsat fakta bez emocí.
Z článků na idnes.cz, jsemzena.eu a prezentace na jeho oficiálních stránkách a facebooku jsem věděla, že majitel "Alchymista" se jmenuje Hassan Awad Othman Šejk, pochází z Jordánska, v Brně žije čtyři roky, v Damašku se prý vyučil parfémářskému řemeslu a ve svém obchůdku nabízí výrobu parfémů na míru.
Vyvolalo to ve mně mnoho otázek.
První se týkaly tvorby - každý parfém, který pořídíme v parfumerii, přece vzniká spoustu měsíců. Je to složitý tvůrčí proces, plný chemických záludností. Díky tomu, že mě baví dělat si domácí kosmetiku, vím, že ani domácí výroba parfému není jednoduchá. Smíchané esenciální oleje musí nějaký čas (v řádu týdnů) odpočinout v temnu, pak se teprve ředí kosmetickým lihem a filtrují. Tak jak je možné si za 3/4 hodiny odnést hotový parfém?
Další věc je cena. Esence jsou velmi drahé a 500,-Kč za 50ml parfému ve kterém je 20% esencí, což je 10ml - když třeba u nás se prodává 10ml růžového absolue za cca 690,-Kč. Jak je to možné? Že by esence z Damašku, Indie a Saudské Arábie byly o tolik levnější?
Další neznámá pro mě byla legislativa. Jak má pán vyřešené schválení provozovny, která je vlastně výrobnou, či chemickou laboratoří? To obnáší jistě splnění miliardy předpisů. Na fotkách jsem si nikde nevšimla sterilní čistoty, umyvadel, dřezů, výlevek. A další věc. Kdysi jsem četla na blogu slečny, která se živí výrobou mýdla, že každé mýdlo s konkrétním složením a barvou musí mít svůj vlastní drahý glejt od EU, stačí jen malý rozdíl ve složení. No a každý parfém na míru je přeci jiný!
Nebyla jsem sama, kdo měl pochybnosti. Na facebooku parfumerie se v podobném duchu objevilo pár komentářů, které byly umlčeny tím, že je třeba nejprve zkusit a pak soudit a také výkřiky o nesdělování know-how.
Byla jsem rozhodnuta tomu všemu přijít na kloub osobní zkušeností. Z reklamních "článků" jsem měla hrubou představu o tom, jak bude návštěva probíhat. Chvíli si popovídáme o mě a mých požadavcích na vůni, potom přivoním k předem přichystaným bázím, které mi doporučí a podle mých krásných očí vybere. A pak bázi doladíme přidáním pár kapek vhodného solifloru. Bude hodně mluvit o vůních a složkách. Bude to milé, obohacující a nejspíš odejdu s něčím za pětikilo, co jsem vůbec nechtěla jen kvůli tomu příjemnému zážitku. Potud představa.
Alchymista: "Dáme si šálek kávy, díky čemuž se uvolní, rozpovídá a více se otevře, což mi pomůže s volbou ingrediencí. Ptám se... Poté jí dávám postupně přivonět, abych odhalil její preference... Zavřu oči, vidím krásu zákaznice a nechám se vést svým srdcem a intuicí."
A skutečnost?
Vešla jsem z ulice přímo do místnosti, kde jsou skříně s flakony, hned za dveřmi visel dokument o dermatologických testech, moc jsem tomu nerozuměla. Uvnitř bylo velké pozdvižení. Velmi milá paní, kolem které se hemžily dvě děti, mi vysvětlila, že zhruba před dvěma hodinami navštívila Alchymistu hygiena a sdělila mu, že jediná možnost, jak provozovnu nezavřít a splnit legislativu je, aby si vůně míchaly zákaznice samy. Po prvním šoku jsem konstatovala, že to zvládnu, když mě tím procesem provede odborník. Domluveno.
Pán byl velmi rozrušený a naštvaný. Dokonce ho musela paní uklidňovat, aby neplakal. Myslím, že mě ani moc nevnímal. Když mě vyzval, ať vejdu do místnosti s posezením, stále si mě moc nevšímal, byl úplně bez sebe a zvýšeným hlasem anglicky mluvil s tou paní, jak jsem pochopila jeho družkou. Bylo to velmi neprofesionální a pro mě nepříjemné, ale chápu okolnosti. Káva se nekonala. Pán mluvil velmi špatně česky, takže mi ani nerozuměl, co chci. Kdyby tam nebyla jeho žena, která nám tlumočila, bylo by to úplné fiasko.
Teď už dám jen střípky:
- Všechny vůně na zkoušku nastříkal na vršek flakonu a dal mi do ruky přivonět. Na prstech mi ulpěla vždy kapka vůně a ta se pak mísila s dalšími. Protože jsem neměla v ruce "vějíř papírků" a nemohla se k vůním vracet, tak jsem stejně netušila, zda byl předchozí základ lepší, či horší. A uvnitř parfumerie je velmi silná vůně, která vše zkresluje.
- Řekla jsem, že chci muskovou vůni s nesladkou vanilkou a heřmánkem. Dal mi gurmánský základ - musk, vanilka, mandle, bílé květiny... to docela ušlo, ale bylo to dost sladké.
- Pro ilustraci jsem mu dala přivonět Osez-Moi! O které prohlásil, že je to těžká arabská vůně a že něco takového nemá.
- Když jsem tedy chtěla, aby mi dal něco lehčího a květinového, vonělo to jako Alien.
- Když jsem chtěla něco svěžího s citrusy, unisexového, přistál mi v rukou základ s oudem.
- Tak jsem tedy zvolila taktiku - co byste mi vybral vy? Vybral základ s vanilkou a santalem. To docela ušlo, ale doladit to byl problém. Od začátku mi pod nos strkal pořád růži. Asi třikrát, tu jsem stále odmítala. Nakonec vybral lípu. Ale chtěl to jít rovnou namíchat a ať to zaplatím. Vybojovala jsem si aspoň zkoušení obou složek na papírku a nevonělo mi to.
Je mi jasné, že pán byl asi úplně mimo. Ale až tak mimo, že oud prohlásí za svěží unisex? Možná byl také problém v komunikaci. Nejspíše mi rozuměl jen, když mu překládala jeho paní, a ta tam byla tak polovinu času.
Svou třičtvrtěhodinku jsem nevyužila. Odešla jsem s prázdnou a ráda. A skoro utíkala do Vava-voom spravit si náladu povídáním o vůních s někým, kdo rozumí česky a je na mě milý.
Jak jsem vyrozuměla, budou mít teď pár dní zavřeno a pak otevřou s pozměněným konceptem. Teď jsem koukala na stránky a už tam mají text ve smyslu "Nabízíme vstupní suroviny... namíchejte si svůj vlastní unikátní parfém". Co se týká kvality toho, co jsem očichala, řekla bych, že to bylo dobré. Nic "drogérkového" jsem nezacítila. Jako atrakce a zábava snad fajn, tedy až se pán vzpamatuje z infarktu. :-) Ale pro naše náročné nosy, které vědí, co chtějí, to myslím není.
Rozhodně to byl nevšední zážitek. Naprosto nesrovnatelný s mým pátečním milým setkáním s Janejane, kdy jsme hodinu seděly nad vzorky a povídaly si o vůních a o životě - tak si já představuju inspirativní pohlazení duše.
Zdroj fotek a citací: