Zuby pohroma huby aneb O zubní pastě

01.07.2019

Jako spousta mých vrstevníků jsem obětí léčby penicilinem v novorozeneckém věku. Už od dětství neoplývám zrovna zdravým chrupem, často si bohužel musím s Járou Cimrmanem říct: "zuby - pohroma huby". A tak, abych předešla utrpení v zubařském křesle, je čištění zubů pro mne zásadní. 

Pastu na zuby jsem vždycky vybírala takovou, aby v ní byly bylinky, nejlépe slovíčko "herbal" v názvu. Jenže mě nenapadlo jít do hloubky a studovat složení. Teprve potom, co jsem absolvovala kurz kosmetiky a dozvěděla se něco o praktikách kosmetických společností a o greenwashingu, zjistila jsem, že o bylinkách si tyto pasty mohou nechat jen zdát. Řekla jsem si, že musím prozkoumat zdravější alternativy.

Zubní pasty z drogerie totiž obsahují spoustu chemie, která škodí nejenom nám, ale i životnímu prostředí (např. pesticid triclosan, SLS, SCS, umělá barviva apod.). Narazila jsem na přípravky pro ústní hygienu značky Dr.Hauschka

Přípravky Dr.Hauschka neobsahují syntetické konzervační, barvící nebo vonné látky. Použité rostliny pocházejí z ekologického pěstování a kontrolovaného volného sběru, společnost se podílí na řadě projektů na podporu bio-dynamického pěstování a samosebou netestuje na zvířatech. Veškerý sortiment kosmetiky je certifikován značkou BDIH jako "Kontrolovaná přírodní kosmetika" a NaTrue.

Vybrala jsem si nejprve Zubní pastu Mint forte - mátovou s kaolínem a Ústní vodu Šalvěj. 

Ústní voda je skvělá. Dech osvěží pocitově jen na chvíli, ale už po pár týdnech používání mám pocit silnějších a čistějších dásní. (na rozdíl od Listerinu, který mi způsobuje už po třech dnech velkou citlivost zubů). Geniální je i systém zavírání s kalíškem ve víčku. Jediné mínus, které vidím je, že ústní vodu nemohou používat děti, protože obsahuje alkohol.

Zubní pastu jsem se nejprve musela naučit používat. Je totiž tekutější a téměř nepění, takže při vložení kartáčku do úst je dobré pevně semknout rty, aby pasta nevytekla dřív, než si ji člověk rozetře po zubech. Jinak se její používání od drogérkové zubní pasty neliší, i cena je srovnatelná - https://www.dotekslunce.com/ustni-hygiena 

Později jsem si dodala odvahy a vyzkoušela k ústní vodě přiložený reklamní vzorek Zubní pasty Sole sensitiv - pro citlivé zuby. I když jsem věděla, že bude slaná, na tu chuť se dopředu nedá připravit :-) Je totiž slano-kyselá... představte si citron se solí. Řekla jsem si: "fuj, tu už nikdy", ale druhý den a každý další jsem si přesto vybrala právě ji.

vlevo Sole Sensitiv, vpravo Mint forte
vlevo Sole Sensitiv, vpravo Mint forte

Přesto se mi zdálo, že pasty ještě pořád obsahují příliš složek, tak jsem začala hledat domácí recepty. Je jich spousta. Nejčastěji zmiňovanými složkami domácích zubních past jsou kokosový olej, jedlá soda, zelený jíl, mořská sůl, ale i březový cukr, med

Jedlou sodu jsem hned vyloučila. Přečetla jsem spoustu varovných článků o tom, jak může jedlá soda v kombinaci s ovocnými kyselinami poškodit zubní sklovinu. Nejvíce se mi zalíbila pasta z kokosového oleje a zeleného jílu (v poměru 2:1), kterou doporučovala na svých stránkách zubařka. Je totiž antibakteriální, protizánětlivá, detoxikační a bělící. Ale z jejího receptu jsem vyčetla, že jíl musí být takový, který se používá jako doplněk stravy - ten kosmetický, který mám doma nestačí.

Nakonec jsem objevila jednoduchý recept na bělící zubní pastu s kurkumou. Použila jsem vrchovatou čajovou lžičku kurkumy, vrchovatou čajovou lžičku kokosového oleje, pár zrnek soli, a po kapce silic mátové, hřebíčkové a skořicové. Silice si můžete vybrat dle chuti - vhodné jsou například i anýz, citron, eukalyptus, měsíček, myrha, pomeranč, rozmarýn, tea tree. Osladit pastu je možné například stévií - já ji ale nemám ráda, takže jsem ji nepoužila. Chuťově je pasta překvapivě velmi dobrá a čistí výborně.

Konzistenci pasty je možné doladit dle potřeby množstvím přidané kurkumy. Skladovat buďto v kelímku a nabírat na kartáček čistou suchou lžičkou (kdyby se totiž do směsi dostala voda, brzy by v ní začal bujet nechtěný život :-). Nebo se dají koupit prázdné tuby (třeba tuby na lesk na rty). 

Velká nevýhoda je, že pasta sice dosti účinně bělí zuby, ale zašpiní všechno ostatní - kartáček, umyvadlo, ručníky :-) A pozor bych dala i na i na umělé zuby a bílé plomby. Příště koupím raději jedlý zelený jíl ;-)

Ještě malé okénko do historie (zdroj wikipedie):

  • První zmínky o zubní pastě pochází ze 4. století př. n. l z Egypta. Skládala se ze soli, pepře, mátových listů a květů kosatce. 
  • Římané používali zubní pastu, jejíž hlavní složkou byla lidská moč (moč obsahuje amoniak, který má bělící účinky).
  • V 18. století se v Americe používala pasta ze spáleného chleba. 
  • Kolem roku 1800 se používal zubní kartáček pouze s vodou, ale na popularitě již získávaly zubní prášky, zpravidla domácí výroby, složené zejména z křídy, rozdrcených cihel a soli.
  • Okolo roku 1900 se začala zubní pasta vyrábět z peroxidu vodíku a sody, ale až do první světové války nedosáhla popularity zubního prášku. 
  • V roce 1914 se do zubní pasty začal přidávat fluorid.