Must de Cartier Gold (Cartier)

13.08.2017

Při zkoušení v parfumerii mě velmi zaujala a tak jsem zkoušku opakovala vícekrát. Má velmi zábavný vývoj a je v ní patrný odkaz na původní Must de Cartier. Je pravda trochu přímější, jednotlivé střípky skládačky jsou od sebe více oddělené a méně přirozené, ale stále je z ní cítit babí léto, nebo chcete-li slunečný podzim.

Úvod vůně je díky galbanu zelený jako rozsekané listy a větvičky a může vás hned z počátku zmýlit, protože přebije květinové srdce. Vůně se však dále zeleně nevyvíjí. Jasmín, který se držel z počátku v pozadí, je čím dál zřetelnější a už nyní se k němu připojuje vanilkový heliotrop, který jakoby paprsky slunce lechtal v nose. Přidává se také ovocný tón v podobě zralé, ale ne přezrálé meruňky včetně těch sametových chloupků a umocňuje zlatavý nádech vůně. Malinko vnímám i téměř průsvitné šupinky bukové kůry. Ve střední fázi je vůně velmi opojná a živočišná, což není úplně můj šálek čaje, ale když se indoly i živočichové uklidní a heboučká vanilka se obejme s teď již krotkým jasmínem a meruňkovou vonokvětkou, je to balzám na duši.

Napsala jsem k této vůni parafrázi na úryvek z Alenky v říši divů, ale je možná až příliš nevoňavý tak ho prosím berte s rezervou. Nechci této vůni ublížit, protože se mi velmi líbí, stejně jako se mi líbí Alenčina dobrodružství a trochu "hororová" a "živočišná" poetika snových příběhů Lewise Carrolla. Těm, kteří nebudou chtít číst dál jenom malinko napovím. Hlavní roli hraje zahrada mluvících květin, Vévodkyně a kočka.

"Nedovedete si ani pomyslit, jak jsem ráda, že vás zase vidím, staroušku," řekla Vévodkyně, strkajíc Alence přátelsky ruku pod paži a odcházejíc s ní. Alence se příliš nelíbilo mít ji tak blízko: za prvé, protože Vévodkyně byla velmi ošklivá, a za druhé, za Vévodkyní se vinul odér, který ani jasmínová voňavka nemohla překrýt. Nechtějíc však býti nezdvořilou, snášela to Alenka, jak nejlépe dovedla. Raději by se vrátila zpět do zahrady živých květin. Květiny byly pravda trochu upovídané a velmi, velmi nezdvořilé, ale aspoň voněly zelení a babím létem. Docela při tom přemítání o zahradě zapomněla na Vévodkyni, a trochu se ulekla, když zaslechla její hlas poblíž svého ucha. "Vy o něčem přemýšlíte, má drahá, a pro přemýšlení zapomínáte na řeč. Nedovedu vám hned povědět, jaké z toho plyne mravní naučení, ale vzpomenu si za chvíli." Bradou se Alence zaryla do ramene, až to zabolelo. "Mám právo přemýšlet," řekla Alenka ostře, neboť už začínala být trochu podrážděna. "Asi zrovna tolik práva," řekla Vévodkyně, "jako má vepřík lítat; a z toho plyne --" Ale zde, k Alenčinu velkému překvapení, Vévodkyni hlas selhal, zrovna na začátku jejích oblíbených slov "mravní naučení", a ruka, kterou byla do Alenky zavěšena, se začala chvět. Alenka s údivem pozorovala, jak je vévodkyně menší a menší a chlupatější a --- a přece to bylo kotě předoucí hlasitě na jejím klíně. "To byl ale zvláštní sen, Mourku.", oddechla si Alenka, a s úlevou zabořila nos do jeho heboučkého voňavého kožíšku.