Magnolia Nobile (Acqua di Parma)

Magnólie je moje oblíbená květina. Jak pro tvar svých květů (které překrásně zachytil ve vitrážích Louis Comfort Tiffany), tak pro její vůni. Magnólii jsem si dala na svatební oznámení a taky jsem se pokusila z ní do mýdel namíchat "mou" vůni. Ingrediencí bylo více. Převažovala magnólie, potom tam byl cedr, zelený čaj a mandarinka. Doteď ji z mých "parfémových výtvorů" mám nejraději. A to jsem tehdy ani neznala Magnolii Nobile .

Fantazie mě přenese do slunné Itálie. Ocitám se v citronovníkovém sadu. Zvedám hlavu a nastavuji tvář slunci. Jeho paprsky probleskují přes záplavu velkých bílo-růžových květů nade mnou. Magnóliový keř, pod kterým sedím, působí v sadu, kde zrovna teď dozrávají citrony, jako zjevení z jiného světa. V tetelícím vzduchu poletují pylové částečky sladce vonící vanilkou. Je mi tu dobře, magnólie krásně voní, listí citronovníků šumí v lehkém vánku, jsem schovaná ve stínu a až dostanu žízeň, skočím si někam na citronádu.

Magnólie podkreslená dřevitými citrusy na pozadí prachová vanilka. Z citrusů dominuje citron i s kůrou, později vnímám i čajový tón bergamotu. Nad vším vévodí květinová vůně magnolií. Ta je podtržená jemnou růží a bílými květinami, které se ovšem nijak nederou do popředí. V základu převažuje prachová vanilka oslazená dřevitými stonky růží a kombinací cedru a santalu. Prázdninová pohodová vůně.