Must de Cartier (Cartier)

"Vssstávej maličká, je časss." Ševelení svlačce, který se ke mně plazí pootevřenými dvířky vyrobenými z kousku kůry, zní neodbytně. Protáhnu se. A jen, co odlepím záda od mechového lůžka, už cítím, jak se mi ovíjí šlahounem kolem těla. Ani nestačím promnout oči a už zelenou záplavou svých lístků zahalí moji průsvitnou kůži.

Nechce se mi věřit, že vše uběhlo tak rychle a já dnes zúročím celoroční přípravu. "Takhle ohneš sluneční paprsek, aby plody uzrály. Ale jen takto, aby se zbarvilo listí. Dávej pozor, roztrháš všechny pavučiny!" Nezapomenu nikdy, jak se mi podařila první sladce zralá broskev a správně uschlý růžový kvítek.

Loni touhle dobou jsem se v pýše novicky starším vílám chlubila, že mé podzimní zahrádce pomůžu vonět, jako to nejkrásnější pot-pourri. Teď mám přeci jen trochu strach, že to pokazím. Svlačec mi konejšivě ovine šíji a u ucha zašustí: "To zvládneššš maličká. Hodně štěssstí... a užij sssssi to!" A já, do záplavy posledního kousavého sluníčka, vylétám kouzlit babí léto.

Z mechového galbana se vyloupne směs moštovaného a sušeného ovoce oslazeného tonkou a vanilkou položená na dřívku vetiveru a santalu. Kvítky ve vůni vnímám spíše jako sušené, možná i je cítit i malilinko živočišna a mýdlo. Spíš se drží u těla a výdrž střední. Zkoušená verze EdT.